Halloween

Dýně, dekorace, masky, převleky a všechno co k tomu patří. Věděli jste, že historie tohoto svátku sahá až ke Keltům a že se v určité podobě slavil i na českém území ještě dříve, než se dostal do Ameriky? Že ne? Tak si o něm pojďme něco říct.

Halloween se do Česka v posledních letech dostává víc a víc. Je fakt, že dost ale slýcháváme, že je to komerční americký svátek a že my máme naše dušičky. Původní "oslava" zemřelých, je opravdu nejvíce podobná tomuto svátku a možná po tomto článku změníte názor.

Halloween je původem keltský svátek, který se slavil 31. října a tohle datum se zanechalo dodnes. Je to náboženský a kulturní svátek - předkřesťanský, pohanský. Nejstarší kořeny keltů sahají do období kolem poloviny 2. tisíciletí př.n.l. Jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př.n.l. V 1. století př.n.l. podlehli po počátečních výbojích nakonec Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska, kde přijali křesťanství. Západní a jižní Čechy byly součástí keltské pravlasti a západní polovinu Čech a také Bavorsko obývaly v 6. a 5. století př.n.l.

Keltové ovšem tento svátek neměli pojmenovaný jako Halloween, pro ně to byla slavnost Samhain, kdy oslavovali konec roku, přechod mezi létem a zimou, příchod temnější části roku a především věřili, že se otevírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Když v 1. století př.n.l. dobyli Římané keltské území, tak to mělo vliv i na jejich tradice. Díky tomu se keltské a římské zvyky prolnuly a pohanské zvyky se začali mísit s počátky křesťanství. Keltové věřili, že v noci z 31. října na 1. listopadu je navštěvují duše zemřelých. V tuto noc se mohli tyhle dva světy protnout. Mrtví mohli do světa živých a živí mohli do podsvětí mrtvých. Mělo to ovšem, ale takový háček. Museli se vrátit do svítání, jinak mrtví by uvízli ve světě živých a museli by čekat do dalšího roku, za to živí by zůstali ve světě mrtvých už napořád. Pokud Vás tato tématika zajímá, můžete se podívat na krásnou pohádku COCO, ve které je tento děj hlavním tématem, ovšem jedná se zde o mexický svátek zvaný Día de los Muertos.

Keltové měli své zvyky, které jsou částečně podobné těm dnešním. Vydlabávali a vyřezávali obličeje do tuřínů/řepy, zapalovali ohýnky kolem obydlí, aby duše zesnulého trefila domů a mohla se po cestě ohřát. Při večeři prostřeli na stůl vždy o jeden talíř navíc, aby s nimi mohl zemřelý povečeřet tak, jak byl za života zvyklý. Ovšem také věřili v to, že venku se nemusí potulovat jen zemřelí, ale také zlé duše a mocnosti, a proto se raději nevycházelo večer ven. Tyto mocnosti a zlé duše odháněli od sebe a svých milovaných tak, že dávali za okno vydlabanou řepu/tuřín s vyřezanou ohavnou tváří, která je měla vystrašit. Dokonce se i převlékali do starého oblečení a malovali si obličeje. Za Samhainu a následujících 5 dní potom, lidé pálili postavy z hadrů a ze slámy, kvůli tomu, aby se očistili od smůly. Symbolizovalo to vše špatné, co se za ten rok přihodilo a bylo potřeba se toho zbavit rituálem a pomocí ohně.

Tyhle tradice dostali své vlastní jméno, jelikož se tomuto dni/večeru říkalo předvečer Všech svatých, a tak přišel název All Hallows nebo také All Hallows' Eve. Od 16. století bylo zvykem chodit dům od domu a vykoledovat si jídlo či sladké. Jméno se ale komolilo tak dlouho, až vyškrtli All a z Hallows' Eve vznikl Halloween. První oficiální záznam tohoto slova je z roku 1745.

Halloween se do Ameriky dostal díky velké migraci Irů a Skotů v 19. století, od kterých převzali většinu halloweenských tradic. Vydlabávání tuřínů/řepy vyměnili ale za dýně, které byly pro tento účel pohodlnější a lépe dostupné. Lépe se vydlabávali a vyřezávali do nich různé obličeje, protože byli měkčí.

Na určitých území amerického kontinentu, především Mexiko a u mexických hranic se tento svátek slavil tak, že se na hřbitovech konala půlnoční mše, kde nechala rodina vysvětit svíčku a její věčný plamen. Tyto svíčky pak umístila na hroby svých milovaných a strávili s nimi noc až do svítání. Svátek známe jako Día de los Muertos, který se slaví od 31. října do 2. listopadu.  

Američané si Halloween velmi oblíbili a koncem 20. začátkem 21. století se tento svátek v této podobě začal šířit po celém světě.   

Koukneme se teď na tradice a symboly tohoto svátku.

Tradice

• Trick-or-treating - koledování, v překladu: Dejte mi koledu, nebo něco provedu. Lidé/děti v kostýmech chodí dům od domu a za koledu dostávají drobné sladkosti. Pokud nic nedostanou, nebo někdo dveře neotevře, koledníci vždy provedou malou lumpárnu

• Hororové historky - vykládají se strašidelné historky a příběhy za účelem vystrašit, také se sledují strašidelné filmy a horory

• Halloweenský průvod - soupeří se o nejlepší kostým, jde o zábavu, nejznámější průvod je ten newyorský The Village Halloween Parade

Symboly

• Čarodějnice - dle pověr, doprovázející zlé duchy na jejich cestě. Lidé se jich báli a věřili, že přímo na Halloween mají největší moc.

• Masky a kostýmy - sloužili keltům k matení zlých duchů a věřili, že je tak nechají být. Američané se začali převlékat do kostýmů začátkem 20.století ovšem už jen pro zábavu.

• Kočka - byla považována za posvátnou bytost již Egypťany, ti věřili, že kočka je bohyně úrody, a proto ji i uctívali. Ve středověku byly černé kočky považované za mazlíčky čarodějnic a jejich symbol Halloweenu tak trvá dodnes.

• Oranžová a černá barva - končila světlá část roku (léto) a začala temná část roku(zima). Oranžová tak symbolizuje sklizeň, černá zase temnotu a smrt.

• Netopýr - byl spojován s ďáblem a temnými silami. V několika čarodějnických lektvarech hráli velkou roli netopýři. Čarodějnice pily jejich krev, aby mohli létat.

• Pavouk - symbol dobra. Pokud uvidíte pavouka o Halloweenu, nezabíjejte ho, ani nevyhánějte, je to symbol toho, že vás někdo velmi blízký (duše zemřelého) sleduje a dává na vás celý rok pozor. Proto je symbol pavouka pro Halloween tak významný. 

Tradicí, ale i neodmyslitelným symbolem je jack-o'-lantern. Jde vlastně o vyřezávání a vydlabávání dýně. O původu jack-o'-lantern je mnoho tradic a legend. Jedna velmi oblíbená je o irském darmošlapovi Jackovi. Všude, ale hlavně všichni ho velmi dobře znali jako opilce s velkou zálibou v podlostech. Když v předvečer Všech svatých pil, jako každý jiný den, brousil si na něj sám ďábel zuby. Jack byl úplně mimo a jeho duše začala opouštět tělo. V tom se zjevil ďábel a chtěl duši lapit. Ovšem Jackovi se ještě nechtělo umírat a přemýšlel, co by mohl udělat. Poprosil tedy ještě ďábla, aby si mohl dát poslední pivo, jenže neměl u sebe ani korunu, a tak si ďáblovi řekl o 6 pencí. Jenže ďábel žádné peníze neměl, Jack ho ale nakonec ukecal, aby se sám ďábel přeměnil v mince, Jack s nimi zaplatí hostinskému, pak se ďábel může vrátit zpátky do své podoby. Původně se do toho ďáblovi nechtělo, nakonec ale svolil. Jack si tedy objednal pivo, vypil ho, ďábel se proměnil v mince, Jack hospodskému zaplatil 5 pencí a šestou si schoval do váčku. Tím pádem se ďábel nemohl dostat ven. Prvně Jackovi vyhrožoval, pak jej prosil, a nakonec svoji svobodu vyměnil, za ještě jeden další Jackův rok na zemi. Jack na tuto nabídky přistoupil a ďábla pustil. Ten celý rozzuřený a naštvaný hned odešel. Jack se ale nenapravil, pil dál a snad ještě víc než předtím, každému vykládal, jak dokázal přelstít ďábla. Rok se s rokem sešel a ďábel si přišel pro Jackovu duši. Jack ale opět nechtěl ještě odejít, a tak se snažil vymyslet, co by se dalo udělat, aby svoji duši před peklem zachránil. Začal se vymlouvat a cukat, to ďábla naštvalo a začal Jackovi vysvětlovat, jak je nevděčný, vždyť dostal o rok navíc, nebo jak neumí dodržet slovo a podobně. Při této rozmluvě ďáblovi vyschlo v krku a potřeboval se něčeho napít, nebo se zakousnout do něčeho šťavnatého. Jack se rozhlédl kolem sebe a zahlédl jabloň (někde se uvádí hruška). V tu chvíli mu v hlavě naskočil plán. Ukázal ďáblovi na strom, kde bylo poslední jablko v korunách stromu. Ďábel na jablko nedosáhl, a tak se Jack nabídl, že mu může vlézt na záda a pro jablko si tak vylézt. Ďábel souhlasil, Jack ho vysadil a když si ďábel lezl pro jablko, Jack rychle vytasil kapesní nůž a do kmene stromu vyřezal kříže. Tak ďábla uvěznil na stromě, ten nemohl slézt a ani odnést Jacka do pekla. Ďábel byl vzteky bez sebe, nadával, že Jackovi zase hloupě uvěřil. Nezbylo mu tedy nic jiného než s ním začít vyjednávat. Zkusil mu nabídnout dalších 10 let života na zemi, ovšem to Jack nepřijal a poručil si, že ďábla pustí jen, když mu slíbí, že si pro něj už nikde nepřijde. Že peklo nemá a nikdy mít nebude nad ním a jeho duší žádnou moc. Pekelníkovi tak nezbylo nic jiného, než dát své slovo. Jack ho pustil a ďábel odtáhl s nepořízenou. Jack se vrátil zpátky ke svému pití a pil a pil a pil... snad ještě víc než kdykoliv dřív. Vždyť už podruhé a nadobro zvítězil nad samotným peklem, a to se musí přeci náležitě oslavit. Jack to vyprávěl každému koho potkal, s kým pil, prostě všem, jak dokázal mazaný Jack zvítězit nad ďáblem.

Uběhl rok a další předvečer svátku Všech svatých. Jack slavil a pil a pro jeho tělo to bylo až příliš. V tu noc Jack opravdu zemřel a už mu nebylo nijak pomoci. Jeho duše si to zamířila přímo k nebeské bráně, protože věděla, že peklo nad ní nemá žádnou moc a bylo by to porušení dohody. Ovšem u nebeské brány nastal problém. Jackova duše nebyla do nebe vpuštěna, nechtěli jí tam, protože Jack byl velký hříšník, který se nenapravil ani přes dvě výstrahy, které dostal. Co ale teď? Jackova duše si to zamířila přímo do pekla. Před pekelnou bránou ji ovšem ďábel odmítl kvůli slibu, který Jackovi dal. Takhle sis to sám, přeci Jacku přál! V tu chvíli Jack pochopil, že nepřelstil ďábla, ale sám sebe. Žádné nebe, žádné peklo. Jack tak nemůže nikdy najít klid. Nakonec se ďáblovi Jacka zželelo, do pekla ho vzít nemohl, ale daroval mu žhavé uhlí, aby se mohl zahřát a svítit si ním na své věčné cestě. Jack uhlí vložil do vydlabané řepy a od té doby mu tato lucerna svítí na jeho cestu. Lidé proto dávají jack-o'-lanterns na okna a římsy, protože věří, že Jack vezme světlo a ochrání je před kýmkoli. Dýně jack-o'-lantern od té doby patří k Halloweenu a dnes je jeho typickým symbolem.  

Tento svátek se ale pojí i s dalšími dvěma svátky a to 1. listopadu - Svátek Všech svatých a 2. listopadu - Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky. Když už si ale vypravíme o Halloweenu, povíme si i něco o těchto dvou svátcích, které navazují přímo na sebe. Tradice, která na českém území byla dříve, než se Halloween dostal do Ameriky.

Svátek Všech svatých

Svátek Všech svatých nebo také v anglicky mluvících zemí All Hallows day, se slaví 1. listopadu a je to křesťanský svátek. Tento svátek připomíná všechny svaté, ovšem nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také ty, o jejichž svátosti ví jenom Bůh. Svátek je slaven katolickým a ortodoxním křesťanství. Církve vzešlé ze západního křesťanství tento svátek slaví 1. listopadu, zatímco východní křesťané slaví první neděli po letnicích (Letnice jsou svatodušní svátky a slaví se 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně. Svátek letnic pochází z židovského svátku Šavu'ot - tedy Svátek týdnů.). Římskokatolická církev a západní církve tímto svátkem navazují na 2. listopadu, tedy na dušičky.

Na Východě se od 4. století slavil společný svátek všech mučedníků první neděli po letnicích (13. května). Tento svátek zavedli proto, že nebylo možné slavit každý jednotlivý den světců. V 7. století papež Řehoř III. a následně Řehoř IV. přesunuli tento svátek na 1. listopadu. Od 8. století se začal svátek Všech svatých slavit v Irsku a Anglii, nejspíše proto, že u Keltů je tento den, počátkem roku - Samahain. Slavení tohoto svátku se rozšířilo a v Římě se tento svátek slaví od 9. století.

Dušičky

Tento svátek připadá na 2. listopadu a je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za duše v očistci. Dušičky známe pod ostatními názvy jako Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, nebo Památka všech věrných zemřelých, nebo Svátek zesnulých či Památka zesnulých. Pod latinským názvem také jako In commemoratione omnium fidelium defunctorum. Anglikánská církev slavení Dušiček zrušila, avšak někde byla památka obnovena.

Oslava dušiček se odvíjí od slavnosti Všech svatých - kterým byl historický předchůdce Samhain. Historickým předchůdcem křesťanských dušiček byly u pohanských Slovanů ritualizované oslavy či hostiny, konané přímo na nekropolích (pohřebištích) na počest zesnulých předků. S ohledem na fakt, že Keltové a poté Slované osídlili Střední Evropu a jejich kultury se zde prolínaly, se předpokládá, že svátek Samhain byl slaven i na území ČR.

Památku věrných zesnulých (Dušičky), zavedl v roce 998 opat Odilo ve francouzském městě Cluny, který se snažil pokřesťanštit pohanskou tradici Samhain. Z Cluny se slavení rozšířilo po všech benediktinských klášterech. V Římě se dušičky začali slavit ve 13. století. V 15. století začali dominikánští kněží slavit 3 mše, tento zvyk pak v roce 1748 potvrdil papež Benedikt XIV. Tyto mše se tak rozšířili pro všechny kněze ve Španělsku, v Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 pak papež Benedikt XV dovolil složit 3 mše všem kněžím.

Jedna z českých lidových pověr byla ta, že předvečer Dušiček vystupují duše z očistce, aby si odpočinuli od útrap. Rodiny hříšníku tak měly lampy na olej, naplnit máslem, aby si duše mohli potřít rány/spáleniny. Večer se rodina nebo přátelé napili studeného mléka, aby se duše ochladily.

Na tyto svátky se pekly kosti svatých, což byli bochánky či rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky vykoledovat si toto pečivo. V okolí Českého Krumlova nazývali tuto koledu - chodit po rohlíkách. Pečivem se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela.

Dušičky slaví věřící i nevěřící. V zemích s křesťanskou tradicí, tedy i u nás, je zvykem tento den navštívit hřbitov, zapálit svíčku a na hrob položit květiny jako symbol víry, že smrtí život nekončí. Ti, kteří nevěří, vnímají tento svátek jako smutné připomenutí těch, kteří již odešli, nikoli jako oslavu jejich života.

Ať už se rozhodnete slavit některý, všechny či žádný svátek, tak tyto svátky zbytečně nehaňte. Každý, nechť si věří a slaví co sám uzná za vhodné. Ovšem ani jeden ze svátků není původem takový jaký si většina myslí.

A jestli se rozhodnete slavit či neslavit, tak Vám rozhodně doporučuji zhlédnout filmy/pohádky - COCO, Mrtvá nevěsta, Addamsova rodina, Magická posedlost, Krotitelé duchů, Casper, nebo třeba mé oblíbené Ukradené Vánoce Tima Burtona. 

Obrázky jsou použity z vyhledávače Google.